Datum registrace: 25. 02. 2014
PetraPo
Sebekoučink
Váš cyklus již skončil. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 2 h 15 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 137202.18 km |
Kolo: | 66668.00 km |
Cvičení: | 5714 h 35 min |
Přátelé
Stob skupiny
PetraPo
Jak psát blog?Můj malý soukromý Everest - veselé historky z natáčení
28. 08. 2014
Nevím, jestli si pamatujete (nebo jste ho měli díky svému věku vůbec šanci poznat :-) ) televizní pořad, u kterého si nepamatuji název, ale začínal asi takto:"A mohl byste nám povědět nějakou veselou historku z natáčení?" a pak následoval sled někdy vtipných historek z natáčení různých pořadů v podání různých herců ... Ne - nevadí :-) trochu ho nahradím a tak tady můžete ode mě očekávat popis pro mě humorných situací se schody.
Dopředu upozorňuji, že mám ráda i černý humor, takže někdy to může být čtení pouze pro otrlé ...
Hned na úvod jedna historka z metra:
Spěchala jsem na cvičení a šla jsem po schodech z vestibulu nahoru na povrch. Vedle na eskalátoru jel chlapeček cca 5tiletý s maminkou. A jak tak šlapu, tak jsem slyšela: "A mami, proč ta paní nejede s námi?" Maminka hbitě odpověděla:"Nebylo tady místo, tak jde pěšky" (na obranu maminky musím říct, že zatímco já šla nahoru sama, tak na eskalátoru bylo docela narváno). Chlapeček povídá:"Tak já jí to místo udělám, aby nemusela šlapat nahoru a nebolely jí nožičky" (gentleman :-) ). Maminka odpověděla: " To nejde, ta paní sem nemůže, ten pás se nesmí přelézat".
Já už mezitím byla nahoře, supěla jsem jak sentinel a šla jsem na tramvaj. Za chvíli mě došla maminka s chlapečkem, který povídá:"Hele, mamí, to je ta paní, a nožičky ji určitě bolej, já jí je jdu pofoukat". Přišel ke mě a říká:"Paní, hele, tebe bolej nožičky, že jo? Tak až zase pojedeš, tak zatelefonuj, já ti udělám místo". Poděkovala jsem chlapečkovi a nastoupila jsem do tramvaje.
Teď mě napadá, že jsem si mu měla říct o to telefonní číslo, protože někdy mám pocit, že getlemani už vymřeli a tenhle z něj ještě nevyrostl :-)
Březen - Další 2 historky, jejichž hlavní aktérkou je jedna z mých nejlepších kamarádek (a já):
Šly jsme spolu na "psychoanalytický nákup" (tak ona říká tomu, když má dost celé své početné rodiny, podnikání atd. a potřebuje se "odměnit" :-) ) a stavovala se pro mě v práci. A protože já jsem potřebovala ještě něco dodělat, tak jsem ji vzala k sobě do kanceláře - 5. patro :-)) A jak už víte, tak výtahy jsou v pro mě v poruše :-) a říkám jí: "Helčo, pojď, půjdeme pěšky".
Neřekla nic a začala se mnou šlapat. Pak asi ve 4. patře mi říká:"Ty si dáš za cíl vylézt na Everest a já to mám šlapat místo tebe!". Jen jsem suše odvětila:"Omyl, má milá, omyl! Ne místo mě, ale se mnou!". No přiznám se, že mě zachránilo jen to, že nemohla popadnout dech :-), protože jinak by mě určitě zabila... Ten její pohled vraždil :-))
Ale nemyslete si, hned v jednom obchodě plném textiĺu v centru Prahy mi to vrátila i s úroky:
Vlezli jsme tam - chodící schody tam nejsou ani omylem, ale Helča nelenila a zeptala se postávající prodavačky:"Prosím Vás, tady kamarádka ráda šlape do schodů, kde jsou tady normální schody?" Dívka vykulila oči, pokrčila rameny, kamsi odběhla s tím, že se jde zeptat a po chvíli přišla zřejmě se svou nadřízenou, která nám řekla:" Prosím Vás, my jsme MODERNÍ obchod, my tady máme POUZE eskalátory!" a odkráčela ...
Když jsem se podívala na kamarádku, které začaly cukat koutky od smíchu, tak jsem ji radši hned zatáhla do nejbližší kabinky, aby se začala smát až tam :-)
A poučení? V MODERNÍCH obchodech normální schody nehledej :-))
Květen - Další veselá historka, na jejímž počátku stál můj čerstvě dospělý syn - aneb Když jeden říká totéž, nemyslí totéž ...
Plánovali jsme s partou známých prodloužený víkend teď v květmu a synátor se na Ksichtoknize (pro nepoučené Facebook :-) ) bavil s jedním z organizátorů a napsal mu:
"A jsou v tom výletě nějaký rozhledny?"
Odpověď zněla: "Jo, asi dvě"
Syn: "Hele, tak se mi zaruč, že žádný další nepřibudou, to víš, máma teď leze na Everest a je schopná přibalit schody i do chleba s máslem"
Pak se asi dva dny nic nedělo a dneska mi přišla SMS od jedný kamarádky ze stejný party. Znění: "Pry se chystate do Himalaji, kdy? My bysme se s Petrem pripadne pridali, pokud by to bylo financne unosny. A kym jedete?" A tak jsem musela nic netušící kamarádce k její lítosti vysvětlit, že ten můj Everest jsou jen a jen schody a ne žádné Himaláje :-))
Květen II - Schodolezecká píseň od kamarádů
Plánovaný prodloužený víkend se uskutečnil :-) A kromě toho, že jsem utahaná jak kotě a dnes to vidím na velmi časný odchod do postele, kamarádi mi složili písničku, která Vás možná pobaví:
1. sloka: Leze, leze po schodech,
nemá nohy, plíce, dech,
plíce nejsou, lýtka pálí,
ale hlavou už je v ráji, žádný spěch.
2. sloka: Leze, leze do patra
a funí jak ondatra,
až z ní bude lasice,
dá ty schody lehounce
a my budem mít pech.
Recitativ: Kdepak je ten Everest§ No přece v Himalájích!
Ale to se pletete - když do schodů šlapete!
3. sloka: A když jsou jich tisíce,
jsou pak ze žen štíhlice,
a z mužů zas junáci,
jo schody, ty se vyplácí!
4. sloka: Tak se toho nebojte,
pevné boty obujte,
kdo se chodů nebojí,
na Everestu obstojí,
a nešlape nadarmo,
má Himaláje zadarmo!
Květen III - z jedné rozhledny
U toho rozhovoru dole jsem nebyla, já už šlapala nahoru, prásknul to na naše kamarády syn :-)
Kamarád: "Hele, Kubo, a máte doma schody?
Syn: "Máme"
Kamarád: "A to je tam máma nechala postavit kvůli Everestu?"
Syn: "Ty už tam jsou od začátku"
Kamarád: "Ty v...e, proč teda Messner jezdil do Himalájí, mohl jet k vám" ... následoval hurónský řev, který jsem slyšela až nahoru, kam jsem mezitím dofuněla :-)
Květen IV- Na deskové hře žádné použitelné schody nejsou
Ten víkend byl s partou kamarádů, se kterou hrajeme deskové hry. U jedné jsme večer seděli a já si promýšlela svou strategii pro svou další hru a syn mi povídá: " Nezdržuj a hraj! Jak tak koukám na tu věž, tak zkoumáš, jestli tam jsou schody, ale ty si stejně nemůžeš započítat, protože nejsi moucha, aby ses tam vešla, tak aspoň nezdržuj a hraj!" Úplně jsem z jeho komentáře zapomněla, co jsem chtěla udělat :-)
Květen V - I na pražských věžích se dají počítat schody
Tak jsem se včera musela zúčastnit akce zaměstnavatele, která se zove "teambuilding". Co na tom, že náš tým už je týmový dost, že jsme stabilní asi 3 roky a žádný nováček nepřibyl?
No, na začátku mé proměny do hubena jsem se rozhodla, že se nebudu zbytečně rozčilovat a tak se nerozčiluju a dělám to, co si zaměstnavatel přeje, protože mě přece jen živí, že ...
Takže - včera jsme dostali hned ráno seznam pražských památek a měli jsme v rámci této akce do určité hodiny přinést jakési artefakty z těchto míst a posléze zodpovědět na otázky, které jsme dopředu nevěděli - to asi abychom si prověřili a stmelili naši všímavost a znalosti :-).
Zcela dobrovolně jsem si vzala některé pražské věže, takže Vám teď můžu napsat počty schodů na některých z nich :-))
Petřínská rozhledna - 299 schodů
Staroměstská mostecká věž - 138 schodů
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně - věž - 303 schodů
Novoměstská radnice - 221 schodů
Prašná brána - 186 schodů
Všude jsem byla a poctivě počítala a našemu týmu přinesla krásných 15 bodů navíc, protože doplňující otázka zněla: "Kolik je na těchto věžích schodů?" - zatímco ostatní týmy se snažily připojit na internet a zjistit to, já to vysmahla ihned - no prostě - dostali jsme těch 15 bodů a v celkovém hodnocení jsme byli rázem na druhém místě :-))
Sladkou odměnu v podobě bonboniéry jsem s díky přenechala svým kolegům, ale to jedno pivo, které mě v hospodě zaplatili, jsem s chutí vypila :-) a pak krásně započítala :-)) (i ty schody do mého Everestu :-) )
Červen I - Ta historka nemá se schodama nemá skoro nic společnýho, snad jen potvrzení, že je šlapu :-)
O víkendové hec akci v Krkonoších šel ze Sněžky přede mnou syn s naším kamarádem a on se ho zeptal: "Kubo, na co že to jede máma?"
Syn:"Jak jede, tomu nerozumím"
Kamarád:"No já myslel, na jakej pohon, jako pomyslně, že ještě pořád šlape ..."
Syn:" Jo ták, hm, asi na shozený kila špeku, vyšlapaný schody a na Sněžce si lupla jeden proteiňák..."
Zlatíčko :-))
Červen II - Jsou i horší matky než ta naše!
O víkendu jsme navštívili moje příbuzné v Orlických horách. Bylo krásně, začal jezdit cyklobus a tak nás to inspirovalo k menšímu cyklovýletu. Dojeli jsme k rozhledně Vrbice u Rychnova nad Kněžnou a těsně za námi dojela rodinka - jak bych to decentně řekla - s dvěma puberťáky v rozkvětu :-)) I Kuba pozdvihoval obočí, když je slyšel a to od nich nemá věkově daleko :-)
No, prostě, slezli z kol a rodiče je nahnali na rozhlednu (asi aby se vysílili a přestali mít blbé kecy :-) ) Šli jsme s Kubou a bráchou za nimi, já jako obvykle počítala schody a oni spolu diskutovali: "Ty v..e, to je vopruz, rodinnej výlet, matka s fotrem zůstanou dole a my šlapem jak blbci nahoru, příště se na to v...ru!"
Vyšlápli nahoru, my taky, ještě měli nějaký komentáře, my už jsme z nich dostávali záchvaty smíchu a když se chystali jít dolů, tak jeden z nich povídá:"Ty v...e, ani jsem ty schody nepočítal, to by mě teda zajímalo, kolik jich bylo". Tak jsem suše odvětila:"118" Pak následoval údiv a:"Co?" Já:"Těch schodů je 118". Na to jeden povídá druhýmu:"Tý v...e, zlatá naše matka, tahle je nažene nahoru a ještě jim ty schody počítá!" A sunuli se dolů.
A my jsme nahoře dostali takový záchvat smíchu, že jsme se tam lámali v pase :-) A pak když jsme slezli dolů, tak se jejich rodiče po nás tak trochu divně koukali. Docela by mě zajímalo, co jim ti jejich dárečky o mě napovídali :-)) Ale jak říkal synátor:"Mami, radši to ani nechtěj vědět, třeba by tě ještě obvinili z týrání!" :-))
Červenec - Jedna sázka o malé pivo :-)
Nebyla to sice sázka o prodej Karlštejna :-)), ale přesto mi hóóóóódně včera zvedla náladu :-) A mým kolegům - kontrolorům taky :-))
Na úvod - máme pana ředitele - mladého, aktivního, sportovce, slušně oblékaného, zkrátka in :-)). Nás, obyčejný plebs, přehlíží jak lány a když už si všimne, tak jen proto, aby nám přinesl nějakou novou myšlenku, která nám zaručeně zjednoduší práci ... Určitě to znáte a pokud ne, tak možná někdy poznáte :-)
No a včera jsem utrpěla úraz :-)) a společně s kolegy jsme měli být na přehlídce úspěchů našeho odboru před generálním ředitelem :-)) Takže jsme se všichni vystrojili, pánové si vzali i kravaty a vydali jsme se vstříc novým zítřkům :-))
Náš generální sedí ve 13. patře na generálském patře v jiné budově. Ovšem, když jsme tam došli, tak se zjistilo, že nejezdí výtah - lépe řečeno, že jezdí jen jeden. Dole lidí jak ..., než přijel, trvalo to notnou chvíli a kolegové začali před našim ředitelem vtipkovat, že půjdeme nahoru pěšky. A pan ředitel, vědom si své věkové převahy mládí a bůhvíčeho prohlásil, že tomu, kdo bude nahoře dřív než on, zaplatí malé pivo a že to udělá před generálním ředitelem, kde prohlásí, že má malou fyzičku, protože ho předešli jeho starší podřízení. Podmínkou bylo, že si nikdo neuvolní kravatu, nesundá sako a půjde tak jak je :-)) Nějak zapomněl na to, že dámy kravaty obvykle nenosí :-)
Kolegové se na mě podívali a řekli:"Když ho trhneš, tak tě pak dolů vlastnoručně sneseme a ty piva ti zaplatíme dvě" :-) Jsem pro každou špatnost a tak jsem se rozhodla, že tam budu dřív i kdybych měla vypustit duši :-) Bylo nás víc, z žen se přidala ještě jedna kolegyně, která běhá maratóny, pan ředitel to odstartoval a vyrazili jsme.
Jenže - řečeno sportovní terminologií - přepálil začátek :-)) Vyrazil jako o život a zatímco já a rozumní jsme byli ve druhém patře, on už byl ve třetím a bral schody po dvou. Jenže když došlo na sedmé patro, tak mu nějak došel dech a svaly - teda ne že nám ne, já myslela, že padnu za vlast a firmu :-), ale předejít upoceného, zarudlého pana ředitele s napevno uvázanou kravatou u krku a v upnutém saku mě stálo za ten pohled :-)
Zkrátím to - dalo nás to před panem ředitelem všech 8, kteří jsme se k tomu odhodlali, poslední 4 patra za hurónského povzbuzování zbývajících kolegů, kteří mezi tím jeli výtahem a dozvěděli se to a protože pomsta je sladká, tak když nahoru vyšlápnul pan ředitel, tak ho už pro změnu vítal náš generální, kterého mezitím jeho sekretářky informovaly, a trval na tom, aby bylo řečeno a vykonáno to, co bylo slíbeno :-))
P.S: Od kolegů dolů jsem se nést nenechala, ale pivo mi koupili :-) a to že mám nohy v jednom ohni a plíce v ... jsem panu řediteli taky nehlásila :-))
Červenec II - Schodýýý - tady takýýýýý!
Opět jsme strávili víkend s partou našich báječných kamarádů. V sobotu jsme se vypravili na výlet na hrad Helfenburk. Bylo docela vedro, naštěstí většina cesty byla lesem, kde bylo příjemně a také jsme se bavili komentáři na téma "kešky" - naši kamarádi jsou totiž vášniví provozovatelé geocachingu :-). Tomuhle trendu jsme sice ještě nepodlehli :-), ale chodíme s nimi rádi :-)
Na hradě se rozhodli, že když prý počítám ty schody, tak musím projít opravdu všechny, které tam jsou a některé nejlépe 2x :-) Nejdřív to začalo nevinně - hlásili dopředu, kde nějaké jsou - "Petro, tady!", "Petro, tady taky!", "Tady je máš taky!", ale poté, když se k nim přidal jakýsi oddíl malých dětí (cca 1. třída), kterým to připadalo jako zábavná hra a začali z různých míst hradu křičet "Tady, schodý, takýýýýý", "Schodýýýý, tadýýýý nejsou!", začala jsem si připadat jak v blázinci :-)
Ozvěna je zkrátka potvora :-) Pak už to nevydržel jeden z dobrovolníků, kteří hrad opravují a uprostřed nádvoří zařval:"Žádný schody, tady bude ticho!" Všechno kolem utichlo, ale jeden z těch malých špuntů schovaný za kamenem to nevydržel a nahlas řekl:"Tak já teda mlčím, ale TADY jsou fakt takýýýý. A tříííí!" A začalo to nanovo :-)
Přiznám se, že jsme s kamarády zbaběle prchli :-) Když jsme prošli bránou, tak za námi běžel jeden z těch řemeslníků a úplně nevinně se zeptal:"To tady natáčíte nějakej film nebo co? O ozvěně už tady natáčeli, čerti tady taky lítali, ale že by někdo jako blázen počítal schody, o tom jsem ještě neslyšel..."
Synátor povídá:"A to ještě nevíte, že máma je počítá úplně dobrovolně a leze po nich na Everest!" A řemeslník povídá:"A která to je?" Když Kuba ukázal na mě, tak povídá:"Hm, vypadá úplně normálně, ale jestli si myslí, že jsou na Everestu schody, tak je regulérní cvok a tuplovanej!" A odešel.
Kuba se na mě otočil a prohlásil:"Konečně mi to někdo potvrdil! Ale sakra, co když to je dědičný?" Na to mu jeden z kamarádů řekl:"Jo, jo, chlapče, geny jsou svinstvo..."
Srpen I - Teto, na Erevestu schody nejsou, to bych o tom musel něco vědět!
Tak tohle mi řekl malý Šíma (jde příští rok do školy). Na dovče jsem si totiž zapisovala moje odšlapaný schody a přišel tam s velkým Šímou - svým dědou, který mě povídá:"Ještě pořád šlapeš schody?" Odpověděla jsem:"Jo, pořád"
Kamarád:"A kolik jich už máš" - tak jsem řekla, že něco kolem přes 40 tisíc a on opět:
"A na ten Everest je jich kolik?" Tak jsem mu řekla, že 58 tisíc.
Pak jsme se bavili o něčem úplně jiným a malý Šíma nás poslouchal a pak povídá:"Teto, ty hledáš schody na Erevestu?" Já mu řekla:"Hele, Šímo, a ty víš, co je Everest?" A on:"Jasně, Erevest je obří hora pro horolezce" tak jsem pokývala hlavou, podívala se na kamaráda, kterýmu cukaly koutky a pak jsem mu řekla:"Já ty schody nehledám, já je šlapu".
Šíma se zakabonil, dal si ruce v bok, pak se podíval na svýho dědu, pak na mě a pronesl ono vítězoslavný:"Ale teto, na Erevestu schody nejsou, to bych o tom musel něco vědět! Děda i táta tam byli a o schodech nic neříkali! Tak se jich zeptej, ať nešlapeš do schodů zbytečně!"
No - co bych chtěla - vnuk a syn horolezců to přece musí vědět! :-) Erevest je přece bez schodů :-) A Everest taky :-))
Srpen II - Paní, představte si, že někdo šlape do schodů úplně pořád! A hůlky máte taky?
Musím říct, že dneska mě rozesmála jedna paní uklízecí na obecním úřadě. Měla jsem domluvené, že si tam konečně vyzvednu jakási lejstra i mimo úřední hodiny a tak jsem se tam vypravila.
Klasika - kancelář v druhém patře, nic nenormálního, bez výtahu (teda výtah tam je, ale jen pro vozíčkáře a na klíč), takže jsem vyšlápla a současně se mnou paní uklízečka. Nejdřív mě sprdla, co že tam vůbec jdu, že nejsou úřední hodiny a pak mi povídá:"Nejděte tak rychle, já vám nestačím!" Když jsem se na ni trochu překvapeně podívala a zmohla jsem se jen na otázku, proč by mě měla stačit, že si to najdu sama, tak mi povídá:"Když já se vás chci na něco zeptat!"
Zastavila jsem se a ona mi povídá:"Já vás znám, vy jste dost zhubla, jak to děláte?" Odpověděla jsem jí, že jen přiměřeně jím a hýbu se. A ona mi povídá:"No, moje dcera taky chce zhubnout a někde četla, že prý pomáhá chodit po schodech a že je někde nějaký hnutí, kde si to ty lidi počítají a chtějí vyjít na Everest. Představte si, je to víc než 50 tisíc schodů, to oni musí chodit do těch schodů úplně pořád a nedělat nic jiného, oni snad nemůžou být zaměstnaný. Neznáte to?" Přiznám se - nepřiznala jsem se :-))
A pak následovala rada:"Jo a pořiďte si lyžařský hůlky, to prý pomáhá taky! Oni je sebou nosí a máchají s nimi a hubnou!" No, to už jsem nevydržela a začala se smát. S milou paní jsem se rozloučila, nechala jsem pozdravovat dceru a pak mi došlo, že dcera týhle paní asi zná STOBklub, protože jak by se jinak o tom Everestu mohla dozvědět? A tak milá spolubojovnice s maminkou z Brodu, ozvi se, můžeme šlapat spolu :-) I když asi bez lyžařských hůlek, ty používám fakt jen na lyžování :-))
Dopředu upozorňuji, že mám ráda i černý humor, takže někdy to může být čtení pouze pro otrlé ...
Hned na úvod jedna historka z metra:
Spěchala jsem na cvičení a šla jsem po schodech z vestibulu nahoru na povrch. Vedle na eskalátoru jel chlapeček cca 5tiletý s maminkou. A jak tak šlapu, tak jsem slyšela: "A mami, proč ta paní nejede s námi?" Maminka hbitě odpověděla:"Nebylo tady místo, tak jde pěšky" (na obranu maminky musím říct, že zatímco já šla nahoru sama, tak na eskalátoru bylo docela narváno). Chlapeček povídá:"Tak já jí to místo udělám, aby nemusela šlapat nahoru a nebolely jí nožičky" (gentleman :-) ). Maminka odpověděla: " To nejde, ta paní sem nemůže, ten pás se nesmí přelézat".
Já už mezitím byla nahoře, supěla jsem jak sentinel a šla jsem na tramvaj. Za chvíli mě došla maminka s chlapečkem, který povídá:"Hele, mamí, to je ta paní, a nožičky ji určitě bolej, já jí je jdu pofoukat". Přišel ke mě a říká:"Paní, hele, tebe bolej nožičky, že jo? Tak až zase pojedeš, tak zatelefonuj, já ti udělám místo". Poděkovala jsem chlapečkovi a nastoupila jsem do tramvaje.
Teď mě napadá, že jsem si mu měla říct o to telefonní číslo, protože někdy mám pocit, že getlemani už vymřeli a tenhle z něj ještě nevyrostl :-)
Březen - Další 2 historky, jejichž hlavní aktérkou je jedna z mých nejlepších kamarádek (a já):
Šly jsme spolu na "psychoanalytický nákup" (tak ona říká tomu, když má dost celé své početné rodiny, podnikání atd. a potřebuje se "odměnit" :-) ) a stavovala se pro mě v práci. A protože já jsem potřebovala ještě něco dodělat, tak jsem ji vzala k sobě do kanceláře - 5. patro :-)) A jak už víte, tak výtahy jsou v pro mě v poruše :-) a říkám jí: "Helčo, pojď, půjdeme pěšky".
Neřekla nic a začala se mnou šlapat. Pak asi ve 4. patře mi říká:"Ty si dáš za cíl vylézt na Everest a já to mám šlapat místo tebe!". Jen jsem suše odvětila:"Omyl, má milá, omyl! Ne místo mě, ale se mnou!". No přiznám se, že mě zachránilo jen to, že nemohla popadnout dech :-), protože jinak by mě určitě zabila... Ten její pohled vraždil :-))
Ale nemyslete si, hned v jednom obchodě plném textiĺu v centru Prahy mi to vrátila i s úroky:
Vlezli jsme tam - chodící schody tam nejsou ani omylem, ale Helča nelenila a zeptala se postávající prodavačky:"Prosím Vás, tady kamarádka ráda šlape do schodů, kde jsou tady normální schody?" Dívka vykulila oči, pokrčila rameny, kamsi odběhla s tím, že se jde zeptat a po chvíli přišla zřejmě se svou nadřízenou, která nám řekla:" Prosím Vás, my jsme MODERNÍ obchod, my tady máme POUZE eskalátory!" a odkráčela ...
Když jsem se podívala na kamarádku, které začaly cukat koutky od smíchu, tak jsem ji radši hned zatáhla do nejbližší kabinky, aby se začala smát až tam :-)
A poučení? V MODERNÍCH obchodech normální schody nehledej :-))
Květen - Další veselá historka, na jejímž počátku stál můj čerstvě dospělý syn - aneb Když jeden říká totéž, nemyslí totéž ...
Plánovali jsme s partou známých prodloužený víkend teď v květmu a synátor se na Ksichtoknize (pro nepoučené Facebook :-) ) bavil s jedním z organizátorů a napsal mu:
"A jsou v tom výletě nějaký rozhledny?"
Odpověď zněla: "Jo, asi dvě"
Syn: "Hele, tak se mi zaruč, že žádný další nepřibudou, to víš, máma teď leze na Everest a je schopná přibalit schody i do chleba s máslem"
Pak se asi dva dny nic nedělo a dneska mi přišla SMS od jedný kamarádky ze stejný party. Znění: "Pry se chystate do Himalaji, kdy? My bysme se s Petrem pripadne pridali, pokud by to bylo financne unosny. A kym jedete?" A tak jsem musela nic netušící kamarádce k její lítosti vysvětlit, že ten můj Everest jsou jen a jen schody a ne žádné Himaláje :-))
Květen II - Schodolezecká píseň od kamarádů
Plánovaný prodloužený víkend se uskutečnil :-) A kromě toho, že jsem utahaná jak kotě a dnes to vidím na velmi časný odchod do postele, kamarádi mi složili písničku, která Vás možná pobaví:
1. sloka: Leze, leze po schodech,
nemá nohy, plíce, dech,
plíce nejsou, lýtka pálí,
ale hlavou už je v ráji, žádný spěch.
2. sloka: Leze, leze do patra
a funí jak ondatra,
až z ní bude lasice,
dá ty schody lehounce
a my budem mít pech.
Recitativ: Kdepak je ten Everest§ No přece v Himalájích!
Ale to se pletete - když do schodů šlapete!
3. sloka: A když jsou jich tisíce,
jsou pak ze žen štíhlice,
a z mužů zas junáci,
jo schody, ty se vyplácí!
4. sloka: Tak se toho nebojte,
pevné boty obujte,
kdo se chodů nebojí,
na Everestu obstojí,
a nešlape nadarmo,
má Himaláje zadarmo!
Květen III - z jedné rozhledny
U toho rozhovoru dole jsem nebyla, já už šlapala nahoru, prásknul to na naše kamarády syn :-)
Kamarád: "Hele, Kubo, a máte doma schody?
Syn: "Máme"
Kamarád: "A to je tam máma nechala postavit kvůli Everestu?"
Syn: "Ty už tam jsou od začátku"
Kamarád: "Ty v...e, proč teda Messner jezdil do Himalájí, mohl jet k vám" ... následoval hurónský řev, který jsem slyšela až nahoru, kam jsem mezitím dofuněla :-)
Květen IV- Na deskové hře žádné použitelné schody nejsou
Ten víkend byl s partou kamarádů, se kterou hrajeme deskové hry. U jedné jsme večer seděli a já si promýšlela svou strategii pro svou další hru a syn mi povídá: " Nezdržuj a hraj! Jak tak koukám na tu věž, tak zkoumáš, jestli tam jsou schody, ale ty si stejně nemůžeš započítat, protože nejsi moucha, aby ses tam vešla, tak aspoň nezdržuj a hraj!" Úplně jsem z jeho komentáře zapomněla, co jsem chtěla udělat :-)
Květen V - I na pražských věžích se dají počítat schody
Tak jsem se včera musela zúčastnit akce zaměstnavatele, která se zove "teambuilding". Co na tom, že náš tým už je týmový dost, že jsme stabilní asi 3 roky a žádný nováček nepřibyl?
No, na začátku mé proměny do hubena jsem se rozhodla, že se nebudu zbytečně rozčilovat a tak se nerozčiluju a dělám to, co si zaměstnavatel přeje, protože mě přece jen živí, že ...
Takže - včera jsme dostali hned ráno seznam pražských památek a měli jsme v rámci této akce do určité hodiny přinést jakési artefakty z těchto míst a posléze zodpovědět na otázky, které jsme dopředu nevěděli - to asi abychom si prověřili a stmelili naši všímavost a znalosti :-).
Zcela dobrovolně jsem si vzala některé pražské věže, takže Vám teď můžu napsat počty schodů na některých z nich :-))
Petřínská rozhledna - 299 schodů
Staroměstská mostecká věž - 138 schodů
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně - věž - 303 schodů
Novoměstská radnice - 221 schodů
Prašná brána - 186 schodů
Všude jsem byla a poctivě počítala a našemu týmu přinesla krásných 15 bodů navíc, protože doplňující otázka zněla: "Kolik je na těchto věžích schodů?" - zatímco ostatní týmy se snažily připojit na internet a zjistit to, já to vysmahla ihned - no prostě - dostali jsme těch 15 bodů a v celkovém hodnocení jsme byli rázem na druhém místě :-))
Sladkou odměnu v podobě bonboniéry jsem s díky přenechala svým kolegům, ale to jedno pivo, které mě v hospodě zaplatili, jsem s chutí vypila :-) a pak krásně započítala :-)) (i ty schody do mého Everestu :-) )
Červen I - Ta historka nemá se schodama nemá skoro nic společnýho, snad jen potvrzení, že je šlapu :-)
O víkendové hec akci v Krkonoších šel ze Sněžky přede mnou syn s naším kamarádem a on se ho zeptal: "Kubo, na co že to jede máma?"
Syn:"Jak jede, tomu nerozumím"
Kamarád:"No já myslel, na jakej pohon, jako pomyslně, že ještě pořád šlape ..."
Syn:" Jo ták, hm, asi na shozený kila špeku, vyšlapaný schody a na Sněžce si lupla jeden proteiňák..."
Zlatíčko :-))
Červen II - Jsou i horší matky než ta naše!
O víkendu jsme navštívili moje příbuzné v Orlických horách. Bylo krásně, začal jezdit cyklobus a tak nás to inspirovalo k menšímu cyklovýletu. Dojeli jsme k rozhledně Vrbice u Rychnova nad Kněžnou a těsně za námi dojela rodinka - jak bych to decentně řekla - s dvěma puberťáky v rozkvětu :-)) I Kuba pozdvihoval obočí, když je slyšel a to od nich nemá věkově daleko :-)
No, prostě, slezli z kol a rodiče je nahnali na rozhlednu (asi aby se vysílili a přestali mít blbé kecy :-) ) Šli jsme s Kubou a bráchou za nimi, já jako obvykle počítala schody a oni spolu diskutovali: "Ty v..e, to je vopruz, rodinnej výlet, matka s fotrem zůstanou dole a my šlapem jak blbci nahoru, příště se na to v...ru!"
Vyšlápli nahoru, my taky, ještě měli nějaký komentáře, my už jsme z nich dostávali záchvaty smíchu a když se chystali jít dolů, tak jeden z nich povídá:"Ty v...e, ani jsem ty schody nepočítal, to by mě teda zajímalo, kolik jich bylo". Tak jsem suše odvětila:"118" Pak následoval údiv a:"Co?" Já:"Těch schodů je 118". Na to jeden povídá druhýmu:"Tý v...e, zlatá naše matka, tahle je nažene nahoru a ještě jim ty schody počítá!" A sunuli se dolů.
A my jsme nahoře dostali takový záchvat smíchu, že jsme se tam lámali v pase :-) A pak když jsme slezli dolů, tak se jejich rodiče po nás tak trochu divně koukali. Docela by mě zajímalo, co jim ti jejich dárečky o mě napovídali :-)) Ale jak říkal synátor:"Mami, radši to ani nechtěj vědět, třeba by tě ještě obvinili z týrání!" :-))
Červenec - Jedna sázka o malé pivo :-)
Nebyla to sice sázka o prodej Karlštejna :-)), ale přesto mi hóóóóódně včera zvedla náladu :-) A mým kolegům - kontrolorům taky :-))
Na úvod - máme pana ředitele - mladého, aktivního, sportovce, slušně oblékaného, zkrátka in :-)). Nás, obyčejný plebs, přehlíží jak lány a když už si všimne, tak jen proto, aby nám přinesl nějakou novou myšlenku, která nám zaručeně zjednoduší práci ... Určitě to znáte a pokud ne, tak možná někdy poznáte :-)
No a včera jsem utrpěla úraz :-)) a společně s kolegy jsme měli být na přehlídce úspěchů našeho odboru před generálním ředitelem :-)) Takže jsme se všichni vystrojili, pánové si vzali i kravaty a vydali jsme se vstříc novým zítřkům :-))
Náš generální sedí ve 13. patře na generálském patře v jiné budově. Ovšem, když jsme tam došli, tak se zjistilo, že nejezdí výtah - lépe řečeno, že jezdí jen jeden. Dole lidí jak ..., než přijel, trvalo to notnou chvíli a kolegové začali před našim ředitelem vtipkovat, že půjdeme nahoru pěšky. A pan ředitel, vědom si své věkové převahy mládí a bůhvíčeho prohlásil, že tomu, kdo bude nahoře dřív než on, zaplatí malé pivo a že to udělá před generálním ředitelem, kde prohlásí, že má malou fyzičku, protože ho předešli jeho starší podřízení. Podmínkou bylo, že si nikdo neuvolní kravatu, nesundá sako a půjde tak jak je :-)) Nějak zapomněl na to, že dámy kravaty obvykle nenosí :-)
Kolegové se na mě podívali a řekli:"Když ho trhneš, tak tě pak dolů vlastnoručně sneseme a ty piva ti zaplatíme dvě" :-) Jsem pro každou špatnost a tak jsem se rozhodla, že tam budu dřív i kdybych měla vypustit duši :-) Bylo nás víc, z žen se přidala ještě jedna kolegyně, která běhá maratóny, pan ředitel to odstartoval a vyrazili jsme.
Jenže - řečeno sportovní terminologií - přepálil začátek :-)) Vyrazil jako o život a zatímco já a rozumní jsme byli ve druhém patře, on už byl ve třetím a bral schody po dvou. Jenže když došlo na sedmé patro, tak mu nějak došel dech a svaly - teda ne že nám ne, já myslela, že padnu za vlast a firmu :-), ale předejít upoceného, zarudlého pana ředitele s napevno uvázanou kravatou u krku a v upnutém saku mě stálo za ten pohled :-)
Zkrátím to - dalo nás to před panem ředitelem všech 8, kteří jsme se k tomu odhodlali, poslední 4 patra za hurónského povzbuzování zbývajících kolegů, kteří mezi tím jeli výtahem a dozvěděli se to a protože pomsta je sladká, tak když nahoru vyšlápnul pan ředitel, tak ho už pro změnu vítal náš generální, kterého mezitím jeho sekretářky informovaly, a trval na tom, aby bylo řečeno a vykonáno to, co bylo slíbeno :-))
P.S: Od kolegů dolů jsem se nést nenechala, ale pivo mi koupili :-) a to že mám nohy v jednom ohni a plíce v ... jsem panu řediteli taky nehlásila :-))
Červenec II - Schodýýý - tady takýýýýý!
Opět jsme strávili víkend s partou našich báječných kamarádů. V sobotu jsme se vypravili na výlet na hrad Helfenburk. Bylo docela vedro, naštěstí většina cesty byla lesem, kde bylo příjemně a také jsme se bavili komentáři na téma "kešky" - naši kamarádi jsou totiž vášniví provozovatelé geocachingu :-). Tomuhle trendu jsme sice ještě nepodlehli :-), ale chodíme s nimi rádi :-)
Na hradě se rozhodli, že když prý počítám ty schody, tak musím projít opravdu všechny, které tam jsou a některé nejlépe 2x :-) Nejdřív to začalo nevinně - hlásili dopředu, kde nějaké jsou - "Petro, tady!", "Petro, tady taky!", "Tady je máš taky!", ale poté, když se k nim přidal jakýsi oddíl malých dětí (cca 1. třída), kterým to připadalo jako zábavná hra a začali z různých míst hradu křičet "Tady, schodý, takýýýýý", "Schodýýýý, tadýýýý nejsou!", začala jsem si připadat jak v blázinci :-)
Ozvěna je zkrátka potvora :-) Pak už to nevydržel jeden z dobrovolníků, kteří hrad opravují a uprostřed nádvoří zařval:"Žádný schody, tady bude ticho!" Všechno kolem utichlo, ale jeden z těch malých špuntů schovaný za kamenem to nevydržel a nahlas řekl:"Tak já teda mlčím, ale TADY jsou fakt takýýýý. A tříííí!" A začalo to nanovo :-)
Přiznám se, že jsme s kamarády zbaběle prchli :-) Když jsme prošli bránou, tak za námi běžel jeden z těch řemeslníků a úplně nevinně se zeptal:"To tady natáčíte nějakej film nebo co? O ozvěně už tady natáčeli, čerti tady taky lítali, ale že by někdo jako blázen počítal schody, o tom jsem ještě neslyšel..."
Synátor povídá:"A to ještě nevíte, že máma je počítá úplně dobrovolně a leze po nich na Everest!" A řemeslník povídá:"A která to je?" Když Kuba ukázal na mě, tak povídá:"Hm, vypadá úplně normálně, ale jestli si myslí, že jsou na Everestu schody, tak je regulérní cvok a tuplovanej!" A odešel.
Kuba se na mě otočil a prohlásil:"Konečně mi to někdo potvrdil! Ale sakra, co když to je dědičný?" Na to mu jeden z kamarádů řekl:"Jo, jo, chlapče, geny jsou svinstvo..."
Srpen I - Teto, na Erevestu schody nejsou, to bych o tom musel něco vědět!
Tak tohle mi řekl malý Šíma (jde příští rok do školy). Na dovče jsem si totiž zapisovala moje odšlapaný schody a přišel tam s velkým Šímou - svým dědou, který mě povídá:"Ještě pořád šlapeš schody?" Odpověděla jsem:"Jo, pořád"
Kamarád:"A kolik jich už máš" - tak jsem řekla, že něco kolem přes 40 tisíc a on opět:
"A na ten Everest je jich kolik?" Tak jsem mu řekla, že 58 tisíc.
Pak jsme se bavili o něčem úplně jiným a malý Šíma nás poslouchal a pak povídá:"Teto, ty hledáš schody na Erevestu?" Já mu řekla:"Hele, Šímo, a ty víš, co je Everest?" A on:"Jasně, Erevest je obří hora pro horolezce" tak jsem pokývala hlavou, podívala se na kamaráda, kterýmu cukaly koutky a pak jsem mu řekla:"Já ty schody nehledám, já je šlapu".
Šíma se zakabonil, dal si ruce v bok, pak se podíval na svýho dědu, pak na mě a pronesl ono vítězoslavný:"Ale teto, na Erevestu schody nejsou, to bych o tom musel něco vědět! Děda i táta tam byli a o schodech nic neříkali! Tak se jich zeptej, ať nešlapeš do schodů zbytečně!"
No - co bych chtěla - vnuk a syn horolezců to přece musí vědět! :-) Erevest je přece bez schodů :-) A Everest taky :-))
Srpen II - Paní, představte si, že někdo šlape do schodů úplně pořád! A hůlky máte taky?
Musím říct, že dneska mě rozesmála jedna paní uklízecí na obecním úřadě. Měla jsem domluvené, že si tam konečně vyzvednu jakási lejstra i mimo úřední hodiny a tak jsem se tam vypravila.
Klasika - kancelář v druhém patře, nic nenormálního, bez výtahu (teda výtah tam je, ale jen pro vozíčkáře a na klíč), takže jsem vyšlápla a současně se mnou paní uklízečka. Nejdřív mě sprdla, co že tam vůbec jdu, že nejsou úřední hodiny a pak mi povídá:"Nejděte tak rychle, já vám nestačím!" Když jsem se na ni trochu překvapeně podívala a zmohla jsem se jen na otázku, proč by mě měla stačit, že si to najdu sama, tak mi povídá:"Když já se vás chci na něco zeptat!"
Zastavila jsem se a ona mi povídá:"Já vás znám, vy jste dost zhubla, jak to děláte?" Odpověděla jsem jí, že jen přiměřeně jím a hýbu se. A ona mi povídá:"No, moje dcera taky chce zhubnout a někde četla, že prý pomáhá chodit po schodech a že je někde nějaký hnutí, kde si to ty lidi počítají a chtějí vyjít na Everest. Představte si, je to víc než 50 tisíc schodů, to oni musí chodit do těch schodů úplně pořád a nedělat nic jiného, oni snad nemůžou být zaměstnaný. Neznáte to?" Přiznám se - nepřiznala jsem se :-))
A pak následovala rada:"Jo a pořiďte si lyžařský hůlky, to prý pomáhá taky! Oni je sebou nosí a máchají s nimi a hubnou!" No, to už jsem nevydržela a začala se smát. S milou paní jsem se rozloučila, nechala jsem pozdravovat dceru a pak mi došlo, že dcera týhle paní asi zná STOBklub, protože jak by se jinak o tom Everestu mohla dozvědět? A tak milá spolubojovnice s maminkou z Brodu, ozvi se, můžeme šlapat spolu :-) I když asi bez lyžařských hůlek, ty používám fakt jen na lyžování :-))
Hodnocení (46 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
23. 09. 2014 14:55
dadas
krásné příběhy :D, je fajn, když tě okolí povzbudí a pomůže ač někdy je to vážně k popukání, ale zle to určitě nemyslí :D.
31. 08. 2014 18:03
Chodím co to jde několik km denně je to prima a moc mně to pozitivně nabíjí !!
14. 08. 2014 08:26
No, já chodím s krokoměrem na krku. Včera, dost pozdě, jsem zjistila, že mi chybí 1500 kroků. Tak jsem vyrazila na věž, zatím dám jen 138 schodů, pak jsem se šla ještě projít. Pejsci mají smůlu, že už nejsou mezi námi, to by byly ochotné a dlouhé procházky. Představ si, že jsem se to snažila nachodit po obýváku, ale to nebylo ono. Tak uvidíme. Jsi moje velká motivace. Potřebuji cíl, Ty jsi mi ho dala. Pěkný den, paD.
14. 08. 2014 07:34
Holka, tak to už časově asi nedám :-( Já zjistila, že jsem hrozný chodící lenochod a že i doporučených 10000 kroků denně je dost. To víš - sedavé zaměstnání, dojíždění atak. Ale mám závazek, že těch 10000 kroků denně dát musím, takže se kolikrát stane, že přijedu domů a pak se jdu ještě projít, ale fakt výjimečně. Takže závazek neplním ... Ale je fakt, že pokud nikam nespěchám (což je teď v poslední době velmi zřídka, tak vynechám např. 2 stanice tramvaje nebo busu, ale ten čas fakt nějak chybí. Vím, že je to výmluva, ale je to tak.
Já jsem totiž "stádový typ", takže chodím teď už 4x týdně cvičit a ten čas pořád nějak chybí :-), když jsem se doma válela na gauči, tak jsem ho měla habaděj, teď z domova vidím často jen sprchu a postel :-)
Já jsem totiž "stádový typ", takže chodím teď už 4x týdně cvičit a ten čas pořád nějak chybí :-), když jsem se doma válela na gauči, tak jsem ho měla habaděj, teď z domova vidím často jen sprchu a postel :-)
12. 08. 2014 23:57
Díky, 59000, to je dost. No uvidím, zda nezůstanu sedět v základním táboře, PaD
12. 08. 2014 20:10
Tak tě vítám do party :-)) Na Everest je to celkem 59 000 schodů :-)) při normované výšce 15 cm :-)) Jak jsem k tomu došla, jsem tady popsala někde v úvodu :-), ten blog Malý soukromý Everest má totiž vícero částí, abych rozlišila podstatné od nepodstatného :-)) No, nejvíc asi baví veselé historky z natáčení :-)), což plně chápu :-)) Tak ti držím pěsti a ať ti odhodlání vydrží. Mě už ty schody přestaly vadit a to jsem na začátku byla ráda, že jsem vyšla do 2. patra bez odpočinku :-) Teda né že bych teď nehonila plíce, ty honím pořád :-), ale nohy i tělo už zvládají :-)
12. 08. 2014 09:55
Ahojky Peťo - jestli mohu. Ale úžasně jsi mě inspirovala. Dnes jsem zjistila, že hubnutí se začíná zpomalovat a tudíž se musím začít hýbat. A Ty jsi mě inspirovala. Každý den musím zdolat v našem domě jednu věž. Na krku nosím krokoměr, mělo by to být 10.000, ale dostávám se maximálně na 5000 denně. Tvému synovi Kubovi posílám jinou větu. Moje dcera Bára říkává: "Matko nežer, nechci mít tlusté předky, víš co dělají geny." Jo, naše děťátka :-). Pa přeji pěkný den D.
12. 08. 2014 09:38
Pro Daaniela: Tak držím pěsti do šlapání :-) Už šlapu docela dost dlouho a na Everestu ještě pořád nejsem :-)), ale každý schod se počítá!
12. 08. 2014 08:48
Četla jsem Tvůj Everest a rozhodla se, že ač bydlíme v první patře, pokusím se každý den nějaké schody vyšlapat, prostě se jít projít po domě. Pak jsem se vrátila a článek dočetla a našla seznam věží, tak jsem zvědavá na kterou z nich dnes vystoupám. Díky za nápad a motivaci. Jdu si udělat blog s tabulkou - pa a díky.
28. 07. 2014 11:53
Jedna historka lepší než druhá :-)) .... jsi fakt dobrá!!! :-) ... myslím, že bys klidně mohla vydat sbírku povídek, až jich budeš mít víc.... už teď se těším na další :-)
27. 07. 2014 22:07
Nejdřív jsem si řečetla již podruhé červen II a teď se řehtám nad červencem II. Píšeš bezvadně.
03. 07. 2014 17:11
Tak jsem se bavila . Obdivuji ty rozhledny . Schody problém není , ale ta představa hloubky pode mnou brrrrrr
02. 07. 2014 14:55
Mám hubu od ucha k uchu. Taky mě vždycky děsně potěší, když trhnu někoho mladšího, kdo si myslí, že je ve formě :-D
02. 07. 2014 14:39
Chectám se chechtám.Až mí ho je kluka mladého líto. Ale co má, oč si koledoval.
02. 07. 2014 12:39
Představuju si tu situaci na rozhledně s cizími puberťáky a chechtám se, že se ani najíst nemůžu :-))))) Ovšem vidina rudého řídi je taky bezkonkurenční ! Díky :-)
16. 06. 2014 06:54
Jůůůů ,skvělý blog, jak mi mohl ujít. Těším se na další schodištní historky. Schodu zdar, špeku zmar!! Juch!! :-)
21. 05. 2014 07:14
Tož jsem si po delší době přečetla nové přídavky a mooooc se mi to líbí :-) Mám hubu od ucha k uchu :-)
14. 05. 2014 10:10
Tomu se říká týmová spolupráce. Jsi chytrá, vtipná, prostě k nezaplacení.
13. 05. 2014 08:35
Pro madrigacka: Obávám se, že na žádnou známou :-) Složila to jedna hudební rodina a nedělá jim problém složit cokoliv na jakákoliv slova :-) Hlava rodiny si jen tak brnká na kytaru a vysmahne to :-) A já jsem to bohužel nenahrávala a vzhledem k tomu, že noty a zpěv mi nikdy nešly, tak to ani nezaznamenám do not :-)
12. 05. 2014 12:38
Pro vemaka: Tak 12 pater zatím nedávám :-) Můj největší výkon zatím bylo 7 pater na jeden zátah a to jsem nahoře myslela, že umřu :-))
12. 05. 2014 12:25
Jsi pozitivně naladěná a to je prima i pro nás.A už přemýšlím jak po nemoci budu trénovat své plíce na schodech.Máme jich hodně bydlím ve věžáku .12 pater.Až to půjde.
12. 05. 2014 09:37
Moje babička říkala: Sranda musí být, ikdyby na sůl do kyšky nebylo. Mám ráda ty tvé příhody.
06. 05. 2014 20:43
Tak to by se Ti líbilo u mne v práci. Já mám provoz rozložený do tří podlaží a jednou jsem si to tak odčárkovala a denně mi vyšla Petřínská rozhledna. No a když přidám dvakrát týdně posilovnu na rampě při skládání zboží, mám vlastně levné fítko. Jinak báječné historky. Až potkáš znovu toho chlapečka, zeptej se ho na jméno. Nebo mu ho dáme my. Co takhle Malý gentleman?
06. 05. 2014 19:51
Pro Liba Babina: Tabulku si samozřejmě vedu a ještě navíc i píšu týdenní deník - Stačí zadat do vyhledávače Můj malý soukromý Everest a jeden z dílů se jmenuje výkonostní tabulka. A tam jsou spočítané schody :-) A přehled samozřejmě mám - je to popsané v ostatních dílech - ta výška schodů je myslím buď v úvodu nebo v regogniskaci terénu :-) Já když už se do něčeho dám, tak po počátečním chaosu pořádně :-) Ne nadarmo se živím v IT jako analytik a databázista :-)
06. 05. 2014 19:09
no tak to jsem se suprově zasmála,je vidět že v Praze je blaze.Na malém městě nebo vesnici bys to nezažila
06. 05. 2014 15:56
koukala jsem na výkonnostní tabulku, už máš asi šestinu Everestu za sebou!!
06. 05. 2014 14:25
Těším se na další veselé příhody z natáčení a ze zdolávání Everestu. Jen tak víš kolik měří Everest, kolikk měří průměrný schod a počítáš vůbec ty schody? Zřejmě si ani nevedeš žádnou tabulku.
01. 04. 2014 15:34
No tak to je podle mýho gusta, ten chlapeček- a jistě i maminka a celá jeho rodinka. To už se málo vidí.
Dárek, pohlazení, krása, lidskost a KOMUNIKACE.
Dárek, pohlazení, krása, lidskost a KOMUNIKACE.
01. 04. 2014 09:53
Jeeee to je pěkné :-D Máš pravdu - měla sis říct o číslo. Takových chlapů si má člověk vážit :-)
31. 03. 2014 22:57
Tu detskou nehranou uprimnost mam strasne rada. Skoda, ze je skola pak zkazi.
31. 03. 2014 22:22
Pecka, ve Zlíně však vidím spoustu lidí chodit i po schodech. No jo, tady je to vymoženost :D
PetraPo
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?